Vznik nové solidární sítě v Praze

Solidární síťV březnu 2015 zahájila činnost nová solidární síť v Praze. Tato síť působící pod názvem Síť vzájemné pomoci (SVP) je stejně jako Mostecká solidární síť (MSS) pracovní skupinou Asociace Alerta (AsAl). Funguje na stejných principech a sleduje stejné cíle, které MSS i AsAl popisují ve svých prohlášeních. S ohledem na to, že v Praze již nějakou dobu funguje Pražská solidární síť (Sol!s), cítíme potřebu objasnit proč ve stejném městě vzniká solidární síť nová. Především pak v čem se liší od Sol!s a jaké nové možnosti poskytuje.

Příčiny vzniku

Síť vzájemné pomoci (SVP) založily především osoby, které před tím působily v Sol!s. Jde o jejich reakci na nedostatky a rozpory, které Sol!s zahrnuje. Vzniku SVP předcházelo mnoho diskuzí a snah problematické části v Sol!s překonat, ale dlouhodobě nepřicházel pozitivní výsledek. V tomto kontextu se pak zrodila potřeba vytvořit jinou solidární síť, která problematickými částmi nebude zatížena. Vznik takové sítě není projevem nepřátelství vůči Sol!s. Je to pouze snaha o budování alternativy, která má ambice jít za limity, kterými je Sol!s omezená ve své působnosti. Ačkoliv si v některých ohledech činnosti Sol!s vážíme, považujeme jí za nedostačující a v jistých oblastech problematickou. Někteří členové a členky Sol!s však navzdory našemu kritickému pohledu i nadále zůstávají partnery a partnerkami pro spolupráci.

Rozdíly

Pochopitelně se SVP od Sol!s neliší kompletně. Naopak, jisté části mají tyto dvě sítě společné. Je to především důraz kladený na přímou akci, nehierarchickou strukturu a participaci poškozených osob na průběhu bojů. Shoda tedy je především v otázce základních principů. Pohledy se však výrazně rozcházejí v oblasti cílů a jim přizpůsobeného strategického rámce. Na úrovni krátkodobých cílů by ještě bylo možné najít společnou řeč. Obě sítě v krátkodobém horizontu koordinují boje ve kterých pracující či členové komunity brání svá práva a zlepšují postavení v rámci stávajícho společenského zřízení. Takovými boji může být třeba úsilí o získání dlužné mzdy či kauce, zkrácení pracovní doby nebo zajištění oprav vyplývajících z poviností pronajímatele.

Ačkoliv SVP i MSS takové cíle sdílejí a zapojují se do bojů za jejich prosazení, na rozdíl od Sol!s nejsou zdaleka jedninou náplní organizační agendy. Pracovní skupiny AsAl takové cíle považují za takzvané krátkodobé a vždy je vztahují k dalším cílům asociace – střednědobým a dlouhodobým. To s kým spolupracujeme a jak jednáme při boji za krátkodobé cíle by nikdy nemělo být v protikladu k cílům střednědobým a dlouhodobým. Zatím co krátkodobými jsou pro nás drobné defenzivní boje za zlepšení našeho postavení “tady a teď”, střednědobé spočívají v rozšiřování struktur a antikapitalistického hnutí. Dlouhodobým cílem pak je přechod ke společnosti bez kapitalismu a států. Podrobněji jsou tyto cíle shrnuty v programovém prohlášení Asociace Alerta, jejíž součásti solidární sítě z Mostu a Prahy jsou.

Strategie, kterou naše sítě volí vždy sleduje soulad nejen s krátkodobými, ale i středně a dlouhodobými cíli. Je tedy například nemyslitelné se snažit dosáhnout krátkodobého cíle metodami, které se neslučují s cíli středně a dlouhodobými nebo ve spolupráci s politickými subjekty, které proti takovým cílům programově a vědomě svou praxí vystupují.

Sol!s střednědobé a dlouhodobé cíle nemá, a to navzdory tomu, že někteří její členové v individuální rovině ano. Pochopitelně díky tomu je strategický rámec Sol!s jiný než u SVP a MSS. Je přizpůsoben jinému kontextu a jiné organizační agendě. Konkrétně to znamená, že při absenci středně a dlouhodobých cílů, sítě jako Sol!s otevírají svou strukturu osobám, které programově prosazují politiku, která se od našich střednědobých a dlouhodobých cílů nejen liší, ale je vůči nim přímo nepřátelská. Mohou to být třeba členi politických stran či jejich zárodků nebo aktivní stoupenci prokapitalistických ideologií, kteří se dočasně rozhodnou podpořit cíl vyplacení dlužné mzdy a využít při tom přímé akce.

Pro Sol!s jsou kritéria pro posouzení s kým a jak spolupracovat mnohem volnější. Spolupráce může být zahájena prakticky s kýmkoliv, kdo byť třeba jen dočasně přijme princip přímé akce, nehierarchickou strukturu sítě a cíl defenzivního boje – např. vyplacení mzdy. Už se ale nebere ohled na to, že takový člověk je třeba členem ještě jiné organizace, která programově usiluje o uchopení státní moci nebo o pokračování kapitalismu jinými prostředky. Jestliže Sol!s programově neusiluje o odstranění státu a překonání kapitalismu, není taková spolupráce nic nepochopitelného. Agenda AsAl i její pracovních skupin je však antikapitalistická a protistátní, proto je začleňování takových osob do našich sítí nepřípustné a to dokonce i v rámci boje za krátkodobé cíle. Máme-li totiž například boj za krátkodobý cíl vyplacení dlužné mzdy vztáhnout ke kontextu naší protistátní agendy, je nesmyslné vytvářet koalici s těmi, kdo organizovaně usilují o uchopení státní moci.

Obsah a růst

Z rozdílů v agendě a cílech solidárních sítí pochopitelně plyne i odlišný přístup k obsahu, programu a strategii růstu členské základny organizace. Solidárním sítím působícím v rámci AsAl nejde o to za každou cenu rozšiřovat skupinu a spolupracovat naprosto s každým, kdo o spolupráci projeví zájem. Početní růst může být příznivý a je žádoucí, ale jen pokud je provázen obsahovou, strategickou a cílovou shodou skupiny. Tam, kde taková shoda není, početní růst naopak může přinášet vážné komplikace – frakční rozpory, nekonzistentnost, nekonečné diskuze, které odvádějí pozornost od organizačních věcí a praktické přímé akce. Skupina v takovém případě může věnovat více času a energie vlastnímu sebezachování, než plodné aktivní činnosti a to navzdory své početnosti a růstu.

Početní růst, který je realizován na úkor vzájemné shody o obsahu, strategii a cílech, může snadno skupinu udělat impotentní, neschopnou pružně reagovat nebo dokonce naprosto paralyzovat její chod. Oproti tomu skupina, která je obsahově konzistentní a bez výrazných vnitřních rozporů, dokáže být vysoce flexibilní a efektivní i v relativně malém počtu. Přímé akce v takovém případě nejsou blokovány interními protiklady a třenicemi, které z nich plynou.

Zkrátka, Asociace Alerta a tedy ani její pracovní skupiny neusilují o udržení nebo růst na úkor obsahu. Ten je pro nás definován nejen samotnou ochotou být solidární, ale také snahou takovou solidaritu vztahovat k antikapitalistické a nutně tedy i protistátní praxi. Za některých okolností proto musíme přijmout i nutnost udržovat tento obsah na úkor potencionálního růstu skupiny, nebo navzdory tomu, že se naše skupina stane neoblíbenou u policie, úřadů, korporátních médií, státotvorné levice nebo spořádaných občanů loajálních k panujícímu řádu.

Statusy

Klademe-li důraz na soulad v otázkách obsahu skupiny, neznamená to přestřižení vazeb s těmi, kteří s některými částmi takového obsahu nesouhlasí a zastávají odlišné postoje. Například naše prosazování přímé akce neznamená, že přerušíme kontakty s bojem, pokud si v průběhu někteří pracující jako svou taktiku zvolí otevření soudního sporu se šéfem nebo lobování u zastupitelstva. V takovém případě budeme kritickou intervencí přispívat do debaty a odkrývat problematiku nepřímých akcí zastupitelské demokracie. Zkrátka, budeme podněcovat ostatní aby přehodnotili svůj postoj ve prospěch přímých akcí zasazených do antikapitalistického rámce.

Aby bylo možné zachovat obsahovou konzistentnost i politickou integritu skupin a zároveň spolupracovat i s těmi, kteří některé věci vidí jinak, mají naše solidární sítě vytvořen dvojí status – člena a podporovatele. Členský status znamená přijmutí celého obsahu skupiny – členských povinností i práv, krátkodobých, střednědobých i dlouhodobých cílů. Status podporovatele oproti tomu znamená, že jedinec zatím plně nepřijal odpovědnost vůči skupině a jejímu programu, ale chová jisté sympatie jen k dílčím částem – např. krátkodobému cíli vyplacení mzdy a taktice přímé akce, kterou se snažíme cíle dosáhnout.

U podporovatelů tolerujeme drobný názorový nesoulad s programem asociace a solidárnich sítí. Tato tolerance však není bezmezná. Podporovatel by například neměl být aktivním členem struktur, které programově vystupují proti uskutečnění našich střednědobých a dlouhodobých cílů. Podstatné pro nás tedy není jen to, co podporovatel říká a dělá v součinnosti se solidární sítí, ale také to, jak jedná mimo její okruh, v jiných oblastech.

U podporovatelů, absence plné odpovědnosti k celkovému programu skupiny logicky znamená i absenci možnosti zasahovat do jejích interních záležitostí – strukturálních, ideových, strategických. O těch by měli rozhodovat členové a členky, kteří s možností rozhodovat zároveň přijali i určitou odpovědnost / povinnosti vůči skupině a jejím cílům. Podporovatel může být informován o některých plánech, sám vznášet návrhy, připomínky a účastnit se akcí solidární sítě. Nemá ale možnost vstupovat do interních záležitostí.

Shrnutí

Popsali jsme specifickou úlohu SVP a MSS a ukotvení solidárních sítí v agendě AsAl. Shrňme si to nyní a konkretizujme závěry, které z toho vyplývají.

V první řadě, naše solidární sítě nejsou mezitřídní ani občanskou iniciativou. Jsou organizační strukturou, která posiluje postavení dělnické třídy a dynamiku boje mezi sociálními třídami. Solidární sítě tedy podporují pohyb a růst hnutí, jehož žádoucím vyústěním je překonání států a kapitalismu. Zaměřují se na specifické, dílčí úkoly takového hnutí, ale vždy v kontextu celku.

Solidární jednání v sítích pro nás nemá občanský rozměr a není to ani náboženské šíření lásky k bližním. Naše solidarita je solidaritou třídní. Projevujeme jí ve vztahu k našim třídním bratrům a sestrám abychom mohli společně čelit vládnoucím elitám i jejich byrokratickému a represivnímu aparátu.

Solidární sítě vzniklé v rámi Asociace Alerta nebyly založeny proto, aby jen zlepšovaly postavení pracujících v rámci kapitalismu, ale proto aby svou specifickou funkcí přispívaly k podvracení panujících společenských vztahů. Neznamená to, že každý, kdo se solidárními sítěmi spolupracuje tento obsah plně chápe nebo se s ním ztotožňuje. Pro někoho je takový obsah na počátku nesrozumitelný a ozřejmí se mu až když na něj nahlíží v procesu probíhajícího boje. Někdo si dokonce tento obsah neosvojí ani v průběhu boje, ani po jeho konci. Zkrátka, někteří v součinnosti se solidární síti nepřekročí defenzivní pozici “odborářské perspektivy”, nerozvinou třídní vědomí a revoluční perspektivu. Nic to však nemění na tom, že solidární sítě, stejně jako jiné organizační formy, mohou a chtějí přispívat k růstu antikapitalistických tendencí ve společnosti. Asociace Alerta však nepodléhá iluzi, že by takové tendence byly automatickým důsledkem každého působení solidárních sítí. Solidární sítě jsou experimentem za pochodu a dopady nejsou nikdy plně předvídatelné. Jen čas ukáže, zda solidární sítě jsou schopné obstát nebo bude nutné je kriticky zhodnotit aby uvolnily prostor jiným formám sebeorganizace.